Kratom (Mitragyna speciosa) je listnatá tropická rostlina původem z jihovýchodní Asie, jejíž produkty se v posledních letech rozšířily do evropského i severoamerického prostředí. Prodávají se jako sušené listy k přípravě čaje, jako prášek v kapslích, jako koncentrované tinktury či „extrakty“ a jsou často propagovány jako přírodní prostředek ke zvýšení energie nebo ke zvládání bolesti. Pro pediatrickou praxi je důležité chápat kratom nikoli jako jednorozměrný „bylinný prostředek“, ale jako rizikovou látku, na kterou vzniká tolerance a má potencionální účinky pro vznik závislosti. Problémem je rovněž dosud proměnlivá kvalita produktů a potenciální rizika při užití dospívajícími a dětmi.
Hlavními účinnými látkami kratomu jsou alkaloidy, z nichž nejvíce pozornosti přitahují mitragynin a 7‑hydroxymitragynin. Tyto molekuly působí na centrální nervový systém komplexně: mitragynin i 7‑hydroxymitragynin vykazují interakce s opioidními receptory (převážně µ‑receptory), přičemž 7‑hydroxymitragynin má vyšší afinitu a silnější agonistický efekt než mitragynin. Kromě toho jsou popisovány vlivy na další neurotransmiterové dráhy — adrenergní (zejména α2), serotonergní a dopaminergní systémy — a nevyjasněné modulační účinky na iontové kanály a synaptickou excitabilitu. Výsledkem této kombinace je fenomén dávkově závislého účinku, kdy nižší perorální dávky bývají spojovány se stimulačním efektem (zvýšená energie, zvýšená bdělost), zatímco vyšší dávky vedou k sedaci, útlumu bolesti a někdy i k depresivnímu ovlivnění dýchání podobnému účinkům opioidů.
Metabolismus alkaloidů kratomu probíhá převážně v játrech a zapojuje enzymy rodiny CYP, což vysvětluje časté farmakokinetické interakce s jinými léky. Metabolity mohou mít delší trvání účinku než mateřské látky, a tím přispívat k prodlouženému efektu nebo k pozdnímu nástupu nežádoucích příznaků. Formulace přípravků ovlivňuje rychlost a intenzitu účinku: tradiční čaj z listů má obvykle pozvolnější nástup a slabší efekt než koncentrované „extrakty“ nebo alkoholové tinktury, které mohou obsahovat vysoké koncentrace alkaloidů, a tím výrazně vyšší riziko předávkování. Je třeba zdůraznit, že trh s kratomem není standardizovaný; obsah jednotlivých alkaloidů se liší mezi odrůdami rostliny, místem původu, metodou zpracování a případnými příměsemi. Byly zaznamenány i případy kontaminace výrobků jinými účinnými látkami, těžkými kovy či mikrobiální kontaminace, což dále zvyšuje nepředvídatelnost klinického obrazu.
Z klinického hlediska má tato farmakologická mozaika několik implikací pro pediatrickou praxi. Dávkou stimulační účinky mohou maskovat jiné poruchy nebo vést k rizikovému chování u dospívajících hledajících „zvýšení výkonu“, zatímco vyšší nebo opakované dávky zvyšují riziko útlumu vědomí, respirační deprese a vzniku fyzické závislosti. Kombinace kratomu s alkoholem, benzodiazepiny, opioidy nebo s léky, které ovlivňují jaterní metabolismus, může mít aditivní nebo synergický efekt a vést k těžší intoxikaci. Existují také hlášení o neurotoxických projevech, včetně záchvatů, a o poškození jater u některých uživatelů, i když příčinné vztahy nejsou vždy jasné vzhledem k častému současnému užití dalších látek a omezené kvalitě dat. U těhotných žen a kojících matek je riziko přenosu alkaloidů na plod či novorozence a možnosti vzniku novorozeneckého abstinenčního syndromu významné, proto se doporučuje opatrnost a včasné konzultace.
Epidemiologické údaje o užívání kratomu u dětí a adolescentů v České republice nejsou jednotné a liší se regionálně, nicméně klinické zkušenosti ukazují dvě časté situace, s nimiž se pediatr může setkat: náhodné požití přípravku v předškolním věku a záměrné experimentální nebo opakované užívání u starších dětí a adolescentů. U malého dítěte bývá expozice obvykle jednorázová, vyvolávající nevolnost, zvracení, případně ospalost či neklid; u dospívajících je častější opakované užívání v kontextu sociálních vlivů, samoléčby nebo kombinování s alkoholem a jinými látkami, což může vést k závažnějším zdravotním problémům včetně chronické tolerance a abstinenčních symptomů.
Pro praktického pediatra je důležité umět rozpoznat varovné znaky a vést cílený rozhovor. Při setkání s dítětem, které má nejasné gastrointestinální, neurologické nebo poruchy vědomí provázené změnami srdeční frekvence či dechu, je vhodné do anamnézy zařadit otázky týkající se dostupnosti „bylinných“ preparátů v domácnosti, experimentování s online nakupovanými doplňky a případného spoluužívání s vrstevníky. Rodinná anamnéza, psychosociální situace a přístup k internetu či obchodům mohou usnadnit pochopení rizikového prostředí. Vysvětlení rodičům by mělo být srozumitelné: je třeba zdůraznit, že „přírodní“ neznamená bez rizika a že neoznačené s nejasným původem a složením produkty mohou způsobit závažné zdravotní potíže.
Praktické zásady péče by měly být jednoduché a orientované na bezpečnost dítěte. U podezření na expozici je prioritou sledování stavu vědomí, dýchání a základních životních funkcí; v případě útlumu dechu je nezbytné zajistit dýchací cesty a přivolat urgentní pomoc. Léky určené k reverzi opioidového účinku mohou některým pacientům pomoci, avšak jejich efekt u kratomu bývá nejistý a léčba často vyžaduje podpůrná opatření. Pokud je expozice čerstvá, může být v určitých situacích zváženo použití aktivního uhlí, avšak vždy v kontextu zajištění bezpečí dýchacích cest u dětí. V praxi je užitečné spolupracovat s toxikologickým centrem, které může poskytnout aktuální doporučení a pomoci při rozhodování o dalším postupu i o potřebě cíleného laboratorního vyšetření.
Primární prevence a vzdělávání rodin a škol hrají klíčovou roli. Pediatr by měl otevřeně, nekriticky a bez hodnocení s respektem mluvit s adolescenty o rizicích experimentování, se zaměřením na dopady na zdraví, školní výkonnost a vztahy. Rodičům je vhodné nabídnout konkrétní rady: ukládat všechny doplňky mimo dosah dětí, pečlivě likvidovat zbytky produktů a být obezřetní při nákupech přes internet. V případě znepokojení nad užíváním látky u dospívajícího může být zapojení školního poradce nebo specialisty na poruchy spojené s užíváním návykových látek (adiktologická ambulance) přínosné.
Legislativní postavení kratomu se v různých zemích liší, což ovlivňuje dostupnost a kvalitu nabízených produktů. Pediatrům může usnadnit orientaci kontaktní seznam lokálních toxikologických služeb a informací o legislativě, aby v případě potřeby mohli rychle získat relevantní informace. Cílem není kriminalizace mladistvých, ale poskytnutí informace, ochrana jejich zdraví a podpora rodin v praktických krocích ke snížení rizika. Kratom tedy není fenomén, který by pediatrie mohla ignorovat; naopak je třeba ho zakomponovat do běžné preventivní i akutní praxe tak, aby rozhovory s rodinami byly informované, empatické a zaměřené na bezpečí dětí a dospívajících.
Závěr
Kratom představuje v pediatrické praxi potenciálně závažné riziko: jeho hlavní alkaloidy mají komplexní, dávkově závislé účinky na centrální nervový systém včetně interakcí s opioidními receptory, a opakované užívání může vést k toleranci a závislosti. Praktický lékař pro děti a dorost by měl umět rozpoznat varovné známky intoxikace, cíleně se dotazovat na přítomnost „bylinných“ přípravků v domácnosti a spolupracovat s toxikologickým centrem při rozhodování o akutní léčbě a laboratorním vyšetření. Prevence založená na edukaci rodin a škol, bezpečném uchovávání doplňků a otevřeném, neodsuzujícím rozhovoru s adolescenty je klíčová pro snížení dostupnosti a rizikového chování. Vzhledem k legislativní nesourodosti a omezeným kvalitním datům u pediatrické populace je nezbytné posilovat sběr informací, hlášení nežádoucích účinků a mezioborovou spolupráci, aby péče o děti a mladistvé vystavené kratomu byla bezpečnější, účinnější a lépe podložená důkazy.
Mgr. Jaroslav Šejvl, Ph.D., Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze