Po desetiletí platilo, že nejšťastnější jsou lidé v mládí a ve stáří, zatímco ve středním věku spokojenost klesá. Nová data z vyspělých zemí ale ukazují, že tento vzorec se rozpadá a spokojenost mladých lidí se nečekaně vytrácí. Analytický článek založený na výsledcích studií publikoval na serveru Seznam zprávy jeho vědecký redaktor Matouš Lázňovský.
Autor píše, že životní spokojenost se po desetiletí řídila předvídatelným scénářem. Byla jako písmeno U – tedy vysoká v mládí, poté klesala ke dnu ve středním věku a nakonec se ve stáří opět zvedala. Mládí se tak zdálo být synonymem bezstarostnosti a optimismu. Jenže tento zavedený vzorec se v posledních letech začal v mnoha vyspělých zemích rozpadat.
Ukazuje to například nová rozsáhlá studie Global Flourishing Study publikovaná v časopise Nature Mental Health, která vychází z dat od více než 200 tisíc lidí z 22 zemí. Podle jejích průběžných výsledků je dnes v průměru křivka celkové životní pohody (takzvaný „flourishing“) u lidí ve věku 18–49 let v podstatě plochá, a teprve poté začíná s věkem stoupat. Jinak řečeno, mladí dospělí už nejsou tak spokojení jako jejich rodiče či prarodiče. Jev je patrný v zemích jako Velká Británie, Brazílie či Austrálie, přičemž největší rozdíl mezi mladými a staršími generacemi výzkumníci zaznamenali ve Spojených státech.
K podobným závěrům docházejí i další rozsáhlé analýzy. Šetření World Happiness Report například zjistilo, že od roku 2019 výrazně poklesla životní spokojenost lidí ve věku 15 až 24 let v regionech Severní Ameriky, západní Evropy, jižní Asie a na Blízkém východě.
Dospívající startují do života z nepohody
V mnoha západních zemích jsou dnes starší lidé prokazatelně šťastnější než mladí, což proti předcházejícím desetiletím představuje zásadní změnu. Nápadně to ilustruje třeba příklad Kanady: pokud by se hodnotila jen spokojenost lidí nad 60 let, byla by Kanada 8. nejšťastnější zemí světa. Pokud bychom ale měření omezili pouze na osoby mladší 30 let, propadla by se až na 58. místo.
Na problém je možno pohlížet i z druhé strany: ne na spokojenost, ale na míru stresu, úzkostí a pocitů zoufalství. Dříve platilo, že psychická nepohoda (v angličtině „ill-being“) dosahovala vrcholu ve středním věku, tedy v období největších životních tlaků. Data tak vytvářela pomyslný „hrb“, po kterém následoval pokles ve stáří. Tento „hrb“ ovšem zmizel a nahradila znepokojivá klesající přímka. Jinak řečeno – podle těchto údajů nejvyšší míru psychické nepohody dnes zažívají právě ti nejmladší a s přibývajícím věkem tato zátěž klesá.
Pokud jsou tyto údaje přesné – a nejde o výsledek jedné jediné studie, ale vícero měření – tak se životní scénář mladších generací do jisté míry převrátil naruby. Místo, aby startovali z vrcholu spokojenosti a štěstí, začínají mnozí mladí lidé svůj dospělý život v údolí nepohody.
Jsou na vině mobily, vysoké nároky, společenská situace, nebo ještě něco jiného?
Vysvětlit, proč se mapa spokojenosti tak zásadně mění, je obtížné. Vědci zatím pracují pouze s hypotézami a daty, která často ukazují na souvislosti, nikoliv však na jasné příčiny. Společnost se v posledních dvou dekádách proměnila v celé řadě ohledů. Přesto se několik hlavních „podezřelých“ v diskusích objevuje opakovaně.
Tím nejčastěji skloňovaným jsou bezesporu digitální technologie. Hypotéza je přitažlivá svou jednoduchostí: pokles spokojenosti mladých začal zhruba v době, kdy se masově rozšířily chytré telefony a sociální sítě. I někteří odborníci tak tvrdí, že právě neustálé sociální srovnávání, kyberšikana a čas strávený online na úkor spánku a osobních kontaktů jsou hlavní příčinou „epidemie duševních nemocí“.
David Šmahel z Masarykovy univerzity, který se svým týmem uskutečnil v Česku celou řadu studií na toto téma, ale varuje před zjednodušujícími závěry. Výzkum jeho týmu ukazuje, že vliv technologií není zdaleka univerzální. Pro drtivou většinu dospívajících, zhruba 80 až 90 procent, je dopad digitálních médií neutrální. U zbytku může být pro někoho negativní, ale pro jiného naopak pozitivní. Vše záleží na povaze – a především na způsobu, jakým lidé technologie používají.
Například jedna ze studií ukázala, že zvýšení času stráveného na mobilu zvyšuje stres jen asi u 20 % adolescentů. Důležitější než samotný čas se ukázal být způsob používání: dospívající, kteří telefon používali přerušovaně v průběhu celého dne, byli ve větším stresu, pravděpodobně kvůli neustálým notifikacím a vyrušování.
Ještě zajímavější je příklad hraní videoher. Ukázalo se, že zatímco u chlapců vedlo častější hraní her s ostatními ke snížení pocitů osamělosti i depresivních nálad, u dívek byl efekt přesně opačný – sociální hraní u nich tyto negativní pocity prohlubovalo. Důvodem může být, že pro dívky hry častěji fungují jako „únik“ od již existující depresivní nálady. Jinak řečeno, už na začátku mají „špatnou náladu“, které je těžké se zbavit.
Dalšími „podezřelými“ jsou zejména méně hmatatelné, ale o to pronikavější změny ve společnosti. Na dnešní mladé lidi jsou kladeny stále vyšší nároky, ať už jde o tlak na výkon ve škole, nebo o perfekcionismus živený představou dokonalých životů na sociálních sítích. Ve studiích prováděných Davidem Šmahelem míra tlaku na výkony ve škole s „nepohodou“ studentů korelovala více než používání digitálních technologií. Ale jak varuje i český vědec, jde o souvislost, která nemusí být nutně příčinná – vyšší nároky nemusí nutně vždy vést k nespokojenosti.
Jiné dospívání
Mladí lidé v mnoha vyspělých zemích jsou zřejmě první generací po dlouhé době, která čelí reálné hrozbě, že se nebude mít tak dobře jako jejich rodiče. Nejistota na trhu práce, astronomické ceny bydlení a rostoucí náklady na vzdělání vytvářejí všudypřítomný tlak a pocit, že tradiční životní milníky jako vlastní domov nebo finanční zabezpečení jsou nedosažitelné.
Dnešní mladá generace také dospívá ve světě, který působí nestabilně a nebezpečně. Média jsou plná zpráv o válkách, politické polarizaci i klimatické krizi – a ani jeden z těchto problémů se přitom nezdá mít jasné řešení. Minimálně u některých mladých to vyvolává zřejmě pocit bezmoci, se kterým je těžké něco dělat.
S největší pravděpodobností tak jde o souběh mnoha faktorů, jejichž společný dopad vytváří pro mladé lidi zásadně odlišné a náročnější prostředí pro start do dospělosti.
Zdroj: Matouš Lázňovský, Seznam zprávy, 26. 10, 2025 (kráceno)