O duševním zdraví dětí a dospívajících víme stále více. Ale nestačí se jen ptát. Musíme také opravdu poslouchat – a přemýšlet, co s tím, co uslyšíme, uděláme.
Světový den duševního zdraví každoročně připadá na 10. října. Téma letošního roku znělo „Vyslyšené žité zkušenosti: skutečné hlasy, skutečná změna“ (Lived experiences heard: real voices, real change). Žitá zkušenost je jednoduše to, co člověk sám prožil a jak svou situaci vnímá. A někdy nám může ukázat něco, co zvenčí nevidíme.
Dospělý může vidět, že dítě zažívá stres ze školy. Dítě může říct, že nejde jen o známky, ale o strach z reakce rodičů. Dospělý může vědět, že ve škole je k dispozici psycholog. Dítě nemusí vědět, kdy za ním může jít.
Dítě si někdy nemusí být jisté, kdy a s čím se může obrátit na dospělého. Může řešit vlastní starosti, ale také být tím, komu se svěří kamarád nebo spolužák a očekává od něj podporu. Pak může přijít otázka: „Kdy už to nemám řešit jen já a mám to říct dospělému?“
Pro dítě může být snazší svěřit se spolužákovi než dospělému. Může to být důležitý první krok k pomoci. Jenže co dál? Děti potřebují vědět, že některé věci nemusí – a někdy ani nemohou – řešit samy. Že říct si o pomoc dospělého není zrada. A že někdy je potřeba předat situaci někomu, kdo ji dokáže skutečně řešit.
Co slyšíme, když se opravdu ptáme?
Dětí a dospívajících se ptáme prostřednictvím výzkumů, školních šetření, rozhovorů i v běžném životě. Jejich odpovědi nám mohou potvrdit to, co už víme, ale také ukázat, na co bychom se měli dívat pozorněji.
Například výzkum UNICEF Mladé hlasy 2026 ukázal, že se v Česku cítí šťastně jen přibližně polovina dětí. Většina jich zároveň zažívá pravidelný stres, nejčastěji v souvislosti se školou, školními povinnostmi a tlakem na výkon. Téměř dvě třetiny dětí navíc nevědí, kam se obrátit pro odbornou pomoc při psychických potížích.
Mladé hlasy nejsou jediným způsobem, jak se dozvídáme, co děti a dospívající prožívají. Rozsáhlá mezinárodní výzkumná studie HBSC (Health Behaviour in School-Aged Children) pod záštitou Světové zdravotnické organizace (WHO) komplexně mapuje zdraví, životní styl a psychosociální podmínky dětí a dospívajících. Česká výzkumná a evaluační agentura Anreva Solution se zase zaměřuje mimo jiné na rizikové chování žáků a jejich duševní zdraví. Každý z těchto zdrojů nám pomáhá dívat se na zkušenost dětí z trochu jiného úhlu.
Data nám ukážou, co se děje, zkušenost nám může ukázat, proč se to děje
Můžeme například zjistit, že dítě pomoc nevyhledá ne proto, že by o ní nevědělo, ale proto, že se bojí, co bude následovat. Nebo že problém, který dospělému připadá malý, je pro dítě mnohem větší, než se zvenčí zdá.
Když mluvíme o duševním zdraví dětí, snadno se soustředíme jen na samotné dítě: Co by mělo zvládat? Co mu může pomoci? Kdy už potřebuje odborníka?
Stejně důležité je ale podívat se také na prostředí, ve kterém dítě žije, učí se a vyrůstá.
Jak se ve škole mluví o chybách? Je možné říct, že něčemu nerozumím? Vědí děti, za kým mohou přijít? Mají pocit, že je dospělí opravdu poslouchají?
I to je součást prostředí, ve kterém děti vyrůstají a které ovlivňuje jejich zdraví. Právě na takovém širším pohledu stojí také program Škola podporující zdraví, který podporuje fyzické, psychické i sociální zdraví a prostředí, v němž se mohou dobře cítit a fungovat děti i dospělí. Koordinátorem a garantem programu v České republice je Státní zdravotní ústav (SZÚ).
Pohledy mladých lidí se do podobných debat mohou dostávat různými cestami, například prostřednictvím iniciativ, které jim dávají prostor mluvit o vlastních zkušenostech.
Ale nasloucháním to nekončí. Pokud chceme, aby jejich zkušenost vedla ke změně, musíme přemýšlet, co nám říká a co s tím můžeme udělat.
Skutečně slyšet znamená vzít vážně, co jsme slyšeli.
Nestačí se ptát, jak se dětem daří. Potřebujeme se také ptát, co nám jejich odpovědi říkají a co můžeme udělat jinak. Když děti opakovaně říkají, že se bojí, nevědí, kam se obrátit o pomoc nebo mají pocit, že jejich hlas není důležitý, není to jen informace o tom, jak se jim daří. Je to zpráva pro nás dospělé, školy i instituce – a výzva přemýšlet, co můžeme změnit.
Právě o tom letošní Světový den duševního zdraví byl: aby skutečné hlasy vedly ke skutečné změně.
Mgr. Adéla Lemrová, Ph.D., Státní zdravotní ústav
Více informací na stránkách Centra podpory veřejného zdraví SZÚ ZDE.