Onemocnění COVID-19, působené koronavirem SARS-cov-2, se poprvé objevilo v prosinci 2019 a v krátké době se rozšířilo po celém světě. V letech 2020-2022 vedlo globální rozšíření této nové infekce k značnému zatížení zdravotních systémů většiny zemí světa. Nemoc se od prvních okamžiků projevovala převážně jako pneumonie a navazující multiorgánové selhání. Nejvíce postiženou částí populace byly osoby s imunodefekty, v seniorním věku a chronicky nemocní, zejména s respiračními chorobami. Závažný průběh nemoci u těchto rizikových skupiny a velké množství nemocných kriticky zatížilo kapacity intenzivní lůžkové péče ve většině zemí. Současně došlo k významnému zvýšení úmrtnosti způsobené nemocí COVID-19, nebo v přímé souvislosti s ní. Tyto okolnosti donutily celou naši společnost k zásadním protiepidemickým opatřením. V průběhu pandemie bylo nutné k omezení šíření nákazy omezení sociálních kontaktů. Tyto kroky však současně zasáhly ekonomiku i fungování celé společnosti. V dané situaci kontaktu s dosud neznámou a závažnou nákazou však byla výše uvedená opatření nezbytná. Uvolnění přineslo až očkování velké části dospělé populace proti nemoci COVID-19 a zavedení účinných antivirotik do rutinní klinické praxe. Ke zklidnění také nepochybně přispěl fakt, že v průběhu pandemie prakticky celá světová populace onemocnění nejméně jedenkrát prodělala, a získala vůči němu po určitou dobu odolnost.
Celý článek je k dispozic ZDE.